Bonjour, Francie

Česká republika má obvod hranic něco přes dva tisíce kilometrů. Při našem francouzském putování jsme najeli asi 4 tisíce kilometrů a pomyslně jsme tedy obkroužili naši zem téměř dvakrát.  Naše nohy a další části těla z toho rozhodně nadšené nebyly, ale ty zážitky… Když se v jednom kuse pohybujete po místech, která znáte jen z učebnic, filmů a obrázků, musí vás to poznamenat.

Naše cesta začala v sobotu 14. června v odpoledních hodinách na nádraží v Lysé nad Labem a tam také o týden později skončila. Ale lidé, kteří opouštěli autobus, už nebyli těmi samými, kteří do něj nastupovali. Byli totiž mnohem bohatší. Nikoliv skrze hmotné statky, i když v podobě suvenýrů asi částečně ano, ale hlavně měli obrovské množství zážitků, které patří mezi ty pozemské statky, které vám nikdo nevezme. Náročný program již po několikáté naší škole umožnil projekt EU, tentokrát s názvem Řemesla v moderní době.

Pokud jedete do Francie, většinou nevynecháte Paříž.  To je taková určitá povinnost, která ovšem potěší. My jsme začali pohledem na město z místa nejpovolanějšího – z Eiffelovky. Vystáli jsme si tradiční frontu a z 276 metrů jsme pak pozorovali život v rušném velkoměstě a jako na plastické mapě před námi defilovala ta tak dobře známá místa se stříbrnou Seinou uprostřed. Odpolední program byl výrazně vzdělávací. Čekal na nás slavný Louvre. Abychom si ho prohlédli zasvěceně a navštívili všechny prostory, které nabízí, potřebovali bychom alespoň týden. My měli jedno odpoledne. Přesto myslím, že se většina studentů už nesplete, když budou mít za úkol vyjmenovat nejdůležitější díla této slavné galerie. Viděli jich mnoho, nafotili jich mnoho a bezpochyby jich mnoho bezpečně uložili do své paměti. Tradičně nenadchla Mona Lisa, u které se tísnily davy turistů, ale ostatní Leonardova díla byla téměř opuštěná. Italská renesance a baroko zdobí slavnou Velkou galerii, která se tentokrát dala projít až nečekaně klidně, stejně tak i velká plátna Davidova s proslulou Napoleonovou korunovací či Rubensův cyklus pro Marii Medicejskou. Nádherný zážitek, krásná díla, ale pro dnešek to rozhodně stačilo. Musíme si něco nechat ještě na příští návštěvu…

A prohlídkou Louvru pro nás také prozatím Paříž skončila. Ještě jednou se sem vrátíme v závěru zájezdu.  Nyní nás však autobus odváží z Paříže směrem k Loiře, kde na nás čekají tři reprezentativní vzorky známých zámků.  My si  prohlédneme královský Chambord, který ukrývá geniální schodiště navržené Leonardem da Vincim, Chenonceau, proslulý zámek šesti žen, kde mají pro české návštěvníky i  česky psaného průvodce a Villandry s překrásnými zahradami.

Další den začínáme prohlídkou gotického skvostu – katedrály v Chartres s magickým labyrintem a uchovaným údajným rouchem Panny Marie. Odtud se přesuneme do malebných zahrad slavného impresionistického malíře Clauda Moneta v Giverny, kde si každý musí alespoň vyfotit známé můstky s lekníny… i když mnohý ze studentů by jistě raději vzal do ruky paletu a štětec… Na to však v náročném programu nezbývá čas. Dnes na nás čeká ještě Rouen, město spojené s posledními dny Johanky z Arku. Historické jádro nezvykle ozvláštňuje moderní kostel spojený právě s Johankou.

Následující den začínáme v dalším historickém městečku – Bayeux. Zde v impozantní budově místního muzea  uchovávají velkou vzácnost. Slavnou tapiserii, která na téměř 70 metrech délky znázorňuje dobytí  Anglie Normany s rozhodující bitvou u Hastings v roce 1066. I zde myslí na českého návštěvníka v podobě česky namluveného audioprůvodce.  No a z Bayeux se již vydáváme k světoznámé dominantě atlantského pobřeží – klášteru Saint  Michel. Obrysy slavného kláštera s malým městečkem vidíme již z dálky. Drobná silueta s každým kilometrem  roste, až stojíme na parkovišti nedaleko kláštera. Okolí kláštera se v současné době proměňuje, staví se nový most, který vystřídá známou hráz a na úpatí Mont St. Michel nás doveze z parkoviště ekologický autobus. Společně s davy turistů stoupáme až na vrchol, kde vstupujeme do ohromujících prostor klášterní budovy.  Bohužel před několika hodinami nastal odliv, takže moře vidíme jen kdesi daleko. Místo vzdouvajících se vln oceánu dole pod sebou na pohyblivých píscích vidíme jen skupinky nadšených turistů, kteří si tu (doufejme s průvodcem) dopřávají  neobvyklý zážitek. Ale ani na tomto místě nám není dáno strávit příliš mnoho času, vracíme se k autobusu a odjíždíme do malebného přístavního městečka Saint Malo. Někteří tu volí procházku po hradbách, jiní zase konečně smočí nohy při pravé oceánské koupeli. Tentokrát je odliv výhodou . Ale ani zde nám dnešní náročný den nekončí. Čekají nás ještě pravěké megalitické stavby v Carnacu.  Neuvěřitelně dlouhé řady menhirů, které tu poskládali naši předkové, jsou dodnes záhadou. Jde o kultovní místo ? Je to pravěký kalendář nebo přistávací dráha pro mimozemšťany? Nevíme to a vědci o účelu obrovských kamenných bloků dodnes vedou spory. To jim ovšem neubírá na kráse. Ba právě naopak, tajuplný nádech místa je v tomto případě pozitivním zážitkem. Možná by prozaická pravda atmosféře kolem pravěké stavby jen ublížila. A tak společně se zapadajícím sluncem opouštíme poslední místo, které jsme v Bretani chtěli navštívit. Ještě se nedaleko vyspíme a ráno pak vyjedeme směr Paříž, kde si uděláme ještě jednu zastávku, projdeme se kolem katedrály Notre Dame, Elysejskými poli se někteří vydají až k Vítěznému oblouku,  zastavíme se u Centra Pompidou, abychom den zakončili romantickou plavbou po řece Seině, při které se naposledy rozloučíme se slavnými pařížskými památkami a vlastně i s celou Francií.

Osvětlená Eifelovka nám svítí na cestu, když opouštíme Paříž a my se vydáváme na poslední tisícovku kilometrů do Čech.  Náročnost cesty a únava nás zcela pohltila. Viděli jsme spoustu krásných věcí, ale stejně tak se už nyní těšíme domů. Řekněme si tedy lehce upravenými slovy českého básníka, která naše dojmy vystihnou zcela přesně :“Bylo to překrásné, ale bylo toho dost“.

 Mgr.Monika Fandáková