Studenti SŠOGD v Lysé nad Labem, navštívili v červnu Toskánsko a renesanční perlu mezi italskými městy – Florencii. Vydali se také na prestižní veletrh PITTI UOMO, kde měli možnost vidět žhavé oděvní novinky sezóny 2014/2015.
Pokud navštívíte Toskánsko, musíte vidět alespoň část kulturního pokladu, který toto nádherná oblast nabízí. Dominantní je samozřejmě samotné město Florencie. Na každém kroku vás tu provází Giotto, Michelangelo, Donatello či Rafael. Můžete se vydat po stopách Dantovy Božské komedie, vidět místa, kde Dante žil a kudy procházel a chvíli nato stanout u hrobky nesmrtelného básníka v klášteře Svatého kříže. Zastavíte se u Davida, kopie sochy geniálního Michelangela, obdivujete ohromnou Bruneleschiho kopuli u nádherné, mramorem obložené budovy Dómu, v němém údivu obcházíte troje bronzové dveře prastarého baptisteria… Obdivujete sochy, obrazy, paláce, chrámy a zdá se vám, že ožila vaše učebnice dějin umění a vy jste vstoupili na její stránky.
Ale Florencie nebyla jediným cílem, který mohli studenti obdivovat. Jeden den se vydali východním směrem ke středověké Sieně, která zapůsobí starobylou zástavbou, křivolakými uličkami, monumentálním dómem i obrovským náměstím – Pizza del Campo. Ve středověku jsme se zdrželi i ve vysoko položeném San Gimignanu, které je proslulé zachovalými obrannými věžemi. Z původních sedmi desítek jich dosud stojí čtrnáct. Další den jsme na západ od Florencie navštívili města, kde je ohromné množství románských památek – Luccu a Pisu. Šikmá věž je opravdu šikmá a vlastní zážitek se rozhodně nedá srovnat s desítkami obrázků, se kterými jsme se dosud museli spokojit. Nyní má každý student vlastní fotografii, kde pomyslně právě on podpírá onen románský skvost, který je paradoxně nejvíce obdivovaným neúspěšným architektonickým výtvorem.
Všichni jsme si z Toskánska odvezli nezapomenutelné zážitky. Někteří byli nadšeni veletrhem, jiní uchváceni nádherou památek, mnohé oslovila překrásná krajina. Ale určitě každý si při odjezdu řekl – Florencie, Sieno, Piso…je tu nádherně, na shledanou, nebyli jsme tu naposledy….
Mgr. Monika Fandáková