Za památkami UNESCO, za Rožmberky a za řemesly do jižních Čech



Datum konání:
8.10.2014
Datum ukončení:
10.10.2014

V rámci projektu EU „Řemesla v moderní době“ jsme se již po druhé v tomto roce vydali za památkami  UNESCO na území Čech a Moravy.  Tentokrát byla osnovou zájezdu místa jako Telč, Český Krumlov a Holašovice. Protože jsme se však pohybovali po bývalých majetcích slavných Rožmberků, podívali jsme se podrobně i na dějiny tohoto rodu. No a protože  s Rožmberky je spojena i významná renesanční  proměna středověkých Čech, sledovali jsme cestou i řadu dalších sakrálních a světských památek.  A v neposlední řadě jsme hledali i kořeny slavné řemeslné minulosti  našich obyvatel. A co jsme tedy navštívili během třídenního putování ? První den jsme si prohlédli více než dvacet reprezentačních domů na náměstí v Telči, prošli krásnými renesančními prostory telčského zámku, kde jsme potkali slavnou minulost pánů z Růže – obraz, kde pan Vítek dělí svůj majetek synům, pana Zachariáše z Hradce a jeho milovanou ženu Kateřinu, ba dokonce i proslulou bílou paní  Perchtu.  Z Telče jsme se vydali za další renesanční perlou na samých hranicích s Rakouskem , do Slavonic. Nádherná sgrafita s námi prošla biblické dějiny, viděli jsme, jaké dobrodružství je pod nánosem novějších omítek objevovat právě tu původní psaníčkovou a umíme poznat podle štítů a krovů původní stavbu… v nedaleké Maříži  jsme pak  ještě chvíli sledovali výrobu originální  keramiky a na nocleh jsme se přesunuli do malebné Třeboně. Tam si někteří ráno zaběhli ještě k unikátní Schwarzenberské hrobce či prošli zahradami zámku, který opět nabízel příjemné renesanční exteriéry.  Hlavní  program však směřoval do Českého Krumlova, kde se nám představil monumentální hradozámecký komplex i krásná zákoutí starého města. I v Krumlově jsme si našli zajímavou řemeslnou dovednost. Prošli jsme si muzeem fotografie v bývalém ateliéru pana Seidla, seznámili se s historickými přístroji i postupy při výrobě fotografií a jednu černobílou si odnesli na památku. Přenocovali jsme v pravé jihočeské vesničce a ráno se vydali za sakrální architekturou do kláštera ve Zlaté Koruně. Výborně didakticky pojatá prohlídka s pracovními listy nezanechala v našich řadách nikoho, kdo by netušil alespoň něco málo o životě v klášteře, o církevní ikonografii či právě o sakrální architektuře.  A od zlatokorunského kláštera jsme se přesunuli k poslední památce UNESCO na naší trase – do vesnice neodmyslitelně spojené s českým barokem – do Holašovic. Poklidná náves nás přivítala svými  malebně vyzdobenými venkovskými stavbami a v místním maličkém muzeu jsme se seznámili se základními fakty o této neobvyklé památce.  Všechny památkové objekty jsou tu obývány a vesnice tak žije dvojím životem… Jedním běžným, občanským s každodenními starostmi, prací, školou, nákupy… a druhým turistickým. Je to tu trošičku jako v zoologické zahradě a asi to pro místní obyvatele není  příliš jednoduché. Nepatří tu jen sami sobě, ale stali se se svými domy „kulturním dědictvím“. No a z Holašovic jsme zamířili do posledního cíle naší cesty, do malé soukromé sklárny u Hluboké nad Vltavou.  Majitel nám s láskou a nadšením předvedl  výrobu skleněných ozdob, sklenic, džbánků i korálků. Někteří ze studentů se na chvíli stali také skláři a možná se tato zajímavá zkušenost zúročí kdesi v jejich umělecké budoucnosti.  A tak se uzavřelo třídenní putování po místech, na která můžeme být jako Češi právem hrdi a kam rozhodně stojí za to se čas od času vrátit…

Mgr. Monika Fandáková